Průvodce čarodějnictvím pro začátečníky, díl I.

S laskavým svolením přejato ze stránek Čarovné zrcadlo. Originál Wren, 2000, český překlad Agnes, korektury a převod na web Noira, 2009.

Podtitul "Tak ty chceš být čarodějem?"

Od samého založení založení zaplavují WitchVox emaily s jednoduchou otázkou: “Jak se stanu čarodějnicí?“ (V angličtině se výraz "Witch" používá pro obě pohlaví ve smyslu wiccan, pozn. překl.) Ačkoliv vyučovat čarodějnictví nikdy nebyl náš cíl, docela nás děsí, jakých odpovědí se dospívajícím zájemcům o čarodějnictví a „nováčkům“ dostává od řady samozvaných „starších“. Mrzí nás to. Nikdy jsme nechtěli dělat kázání nebo si přivlastňovat právo na jedinou správnou odpověď. Existuje přece mnoho způsobů a mnoho cest. Naším cílem je pomoci vám začít a poradit, čeho se vyvarovat.

Chci se stát součástí covenu. Jak nějaký najdu?

Řada nově příchozích zahájí své studium čarodějnictví/wiccy tím, že si přečte pár knih. Většina z nich si zanedlouho všimne, že každý autor má k danému tématu jiný postoj. Informace, často týkající se základních věcí, jako je historie či stavění kruhu, se mohou různit a nezřídka si i odporují. Tou dobou už mnoho studentů nad knihami zoufale lomí rukama, což často vede k rozhodnutí najít někoho „opravdového“, reálnou žijící osobu, která by jim pomohla udělat si ve věcech pořádek. A kdo by jim to mohl mít za zlé?

Ti, kdo se ptají „Kde najdu nějaký coven?“ jsou často vyvedeni z míry odpovědí – nebo spíše ne-odpovědí – které se jim na jejich otázku může dostat. Všichni jim doporučují číst více knih, odkazují na různé webové stránky a radí zdokonalovat se a začít praktikovat samostatně. To může hledajícímu připadat jako pěkný stěr – a někdy je to jako stěr vážně míněno – a výsledkem je ještě větší frustrace. Takže, jak může hledající najít nějakou pomoc a možná nakonec potkat další pohany?
Úvodem

Existují jisté záležitosti, které je třeba probrat hned na začátku. První, co by měl hledající vědět, je skutečnost, že velká část „vědomostí“, které dnes o čarodějnictví a jeho počátcích máme, je kombinace archeologických nálezů (resp. jejich interpretace), mýtů a legend předávaných z generace na generaci a pár historických dokumentů, které byly přeloženy. Zbytek jsou dohady a „nejlepší návrhy“ učenců, kteří se to snaží „všechno dát dohromady“. Jinými slovy, nikdo nemůže s jistotou říct, co a proč naši předkové doopravdy dělali.

Neznamená to, že nevíme vůbec nic, jenom nám prostě chybí znalosti o počátcích moderního čarodějnictví. V písemných pramenech, stejně jako v kterémkoli učení, se kterým můžete přijít do styku, se vždy bude objevovat řada rozdílných interpretací. Nikdy nebude existovat pouze jeden způsob, jak praktikovat čarodějnictví. Zvykněte si na to. Nikdo nemá „jedinou správnou odpověď“...a každý učitel hodný toho jména vám toto řekne hned na začátku.

Výše uvedené je takový první úvod do toho, co zahrnuje pouť po cestě čarodějnictví. Čeká se od vás, že si toho hodně zjistíte sami, což je ve skutečnosti velmi zdravý přístup k zahájení studia kterékoli cesty, o které uvažujete. Přečtěte co nejvíce knih na toto téma – jak odborných, tak těch, které by někteří zařadili do „fluffy“ (tedy neseriózní) kategorie. Proč? Protože toto je vaše první výprava do neznámých vod a měli byste k ní přistupovat s otevřenou myslí a být připraveni klást otázky, pátrat a přemýšlet. Tento první krok je nesmírně důležitý. Může vám pomoci ujasnit si, co pro vás zvolená cesta znamená.

Nesnažte se hned všechno, co se dočtete, spojit v jeden soudržný celek. Na všechno, co čtete, pohlížejte jako na „teorii“ či „hypotézu“ čarodějnictví. Některé věci se vám hned zalíbí, jiné se vám budou zdát překvapivé nebo příliš neskutečné na to, abyste je doopravdy použili. V této fázi si nic neosvojujte ani nic neodmítejte, jen shromažďujte informace. Provádíte „výzkum“. Čím více budete číst, tím více se vám jednotlivá fakta a úvahy začnou spojovat. Tak získáte „základnu“, ze které se můžete odrazit k dalšímu skoku.

„Čin, co chceš, pokud neuškodíš.“

První fáze - Zájem

Možná jste viděli film (který zde nebudeme jmenovat), četli jste pár knih, narazili na nějaké internetové stránky, mluvili jste s někým, kdo o sobě říká, že je čarodějnice... a teď byste rádi věděli víc. Zajímáte se o čarodějnictví.

Řada hledajících se v této fázi hrne na nejbližší vhodné diskusní fórum a žádá ostatní, aby ho „naučili všechno, co ví“. V reakci na takovou prosbu můžete dostat cokoli od polovstřícného „Víc čti a studuj“ až po velmi hrubé výlevy typu „Další pozér...!“

Žádná z takových odpovědí vás pravděpodobně neuspokojí ani nepovzbudí, možná vám dokonce ublíží. Proč vám nikdo neposkytne pomoc, o kterou prosíte? Možná, že jste svůj požadavek neformulovali způsobem, který by vyvolal takový druh podpory, jaký ve skutečnosti hledáte.

Čarodějnictví je cesta s duchovní hloubkou a nedá se shrnout do pár vět. Musíte se naučit pokládat KONKRÉTNÍ dotazy. Zde se vám bude hodit váš předchozí „výzkum“. Je velmi pravděpodobné, že na inteligentní a duchaplnou otázku týkající se konkrétního tématu dostanete inteligentní a duchaplnou odpověď či názor. Citujte zdroje: „Tento autor uvádí, že kruh se staví tak a tak, ale tento druhý autor píše, že to je jinak. Záleží na tom? Máte s touto problematikou někdo zkušenost a podělili byste se se mnou?“

Co dělat ve fázi zájmu

• Přečtěte tolik knih, kolik se vám jich podaří sehnat – ne jen ty, které se týkají čarodějnictví či magie, ale také knihy o historii, mýtech, psychologii, přírodních vědách; básně...
• Vytvořte si vlastní „studijní knihovnu“. Dělejte si poznámky nebo zvýrazňujte pasáže knih, které vás zvláště zajímají. Pokud vám některá pasáž není úplně jasná (nebo o ní pochybujete), napište si vedle ní otazník. V této fázi by vás četba měla bavit – daleko lépe si zapamatujete to, o čem čtete, když to pojmete více jako zábavu, než jako nějaký těžký úkol.
• Pořiďte si nějaký sešit nebo knihu na záznamy. Jestli chcete, můžete mu klidně říkat i „Kniha Stínů“. Stačí na to i cvakací pořadač na papíry, který je výhodný i proto, že v ho můžete snadno uspořádat do různých oddílů. Zapiště si do něj, co vás zaujalo nebo o čem byste se chtěli dozvědět víc.
• Pozorujte přírodu. O čarodějnictví, stejně jako o řadě dalších pohanských náboženství, se často mluví jako o náboženství „přírodním“ nebo v přírodě zakotveném (angl. Earth / Nature based). Co se vám Příroda snaží sdělit? Nanoste si domů kameny, větvičky, listy nebo cokoli dalšího, co vás zaujme, a pak se sami sebe ptejte, proč jste si zrovna toto vzali domů... a zapište si, na co jste přišli.
• Zaveďte si určitý „řád“. Důležitým uměním uplatňovaným (nejen) v magii je koncentrace, v jejímž rozvíjení vám může pomoci, když se naučíte vést si pravidelné záznamy a zapisovat si své dojmy a poznatky.
• Naučte se klást ostatním pohanům KONKRÉTNÍ dotazy, když od nich žádáte pomoc. A pokládejte otázky také (a hlavně) sobě: „Co je to podle mě čarodějnictví? Najdu zde něco, co má pro mě význam?“...
• Mluvte pravdu. Poznají zkušené čarodějnice, že „jste toho právě plní“? Ano, jistě, že ano... a to celkem rychle. Ohledně toho, co víte a co ne, buďte upřímní.
• Dopřejte si nějaký čas o samotě, abyste mohli přemýšlet o tom, co cítíte a co chcete. Lidé si někdy na začátku myslí, že čarodějnictví jim umožní měnit ostatní lidi nebo okolnosti, ale ve skutečnosti jste to VY, kdo se bude měnit spolu s objevováním této cesty. Chcete se opravdu změnit?

Co ve fázi zájmu nedělat

• Neuspěchejte to. Zatím v tomto ohledu nemáte žádné závazky, jen zkoumáte něco, co vás osobně zajímá. Vrhnout se v této fázi do skupinové praxe by váš vývoj mohlo spíš zbrzdit než usnadnit. Napřed si musíte najít vlastní cestu, teprve potom se případně k někomu připojit.
• Nedejte se odradit. Někdy je těžké „jít op cestě sám“. Za pojmem čarodějnictví se však skrývá mnoho jednotlivců, kteří přidávají něco k jeho hodnotě a něco si zase berou. „Staří mazáci“ zastávají někdy jakýsi „dědečkovský postoj“. "Když mně bylo tolik, co tobě, musel jsem každý den chodit pět kilometrů do školy... sněhem... bez zimních bot... s malou sestrou na krku... a plnou náručí dříví na otop...!" Možná, že v něčem mají pravdu, být čarodějnicí bývalo daleko těžší – ještě před pár desítkami let. Nemůžete jim mít za zlé, že nejsou ochotní naservírovat vám své vlastnoručně nasbírané „dříví na otop“ na stříbrném tácu. Asi budete sami muset ujít pár kilometrů... ve sněhu...bez zimních bot...
• Nesnažte se zatím připojit ke covenu. Coven je úzce spjatá skupina lidí, kteří pracují společně, a vytvořit takovou fungující „magickou jednotku“ je velmi náročný proces. Většina covenů aktivně nehledá nové členy, protože pokaždé, když do skupiny přijde někdo nový, je potřeba dost času, než se skupina nové situaci přizpůsobí. Existují internetové „coveny“, které ochotně nabírají nové členy. Pokud to berete jako „cvičení“, něco se pravděpodobně přiučíte. Poptejte se na internetu.
• Nemějte obavy z toho, že nejste součástí žádné skupiny. Velká spousta čarodějnic přijde dlouhodobou metodou pokusu a omylu na to, že jim samostatná praxe ve skutečnosti vyhovuje daleko víc. Čarodějnice byly tradičně samotáři/samotářky a mnoho z nich si stále samotářství dobrovolně vybírá. Samostatně praktikující čarodějnice se často scházejí, aby si popovídaly, vyměnily zkušenosti a pak se zase šťastně vrátily ke své vlastní praxi. Můžete mít od obojího něco.

Pořád vás to zajímá? V tom případě se nejspíš posunete k fázi výzkumu, o které pojednává další díl.