Já viděl slunce v temných  mracích plát i zářit hvězdy.

Viděl jsem měsíc lkát a obzor krvavý rozervaný vedví.

Viděl jsem sám sebe jako kapku v oceánu krve a miliardy těch co vidí pouze sebe.

Miliardy těch, co nechápali osud a chtěli navěky žít tak jako dosud.

Já viděl stín vlků žrát slunce i měsíc a pohasínat všechny hvězdy v křečích.

Viděl jsem velkého hada, jak opustil své moře, a z východu plout loď z nehtů mrtvých, za zvuků strašné bouře.

Slyšel jsem svět v agonii řvát všechnu jeho bolest, když volné srdce vlka běsní vůkol kolem.

Též ohnivé syny, v čele s Černým, viděl jsem, když pospíchali z jihu, přinášejíc očistný oheň, jenž spálí všechen bol a špínu.

Viděl jsem mnoho a ještě víc, pak přišel však konec a nepovím nic.

Vím pouze jediné, že vše co nyní živé je, však časem  pomine.

Pomine časem a nové zrodí se, toť zákon odvěký, jenž zná ten, kdož s chaosem i řádem sdílí se…